V Orlové-Lutyni realizujeme tryskovou injektáž v rámci rekonstrukce parkovacího domu č. 1. Důvodem zásahu jsou projevy sedání krajní dilatační části objektu 3.DC-jih, kde jsme navrhli proveditelné zesílení stávajících základových konstrukcí pomocí pilířů tryskové injektáže.
Jde tedy o typický případ, kdy není cílem budovat nové založení od nuly, ale dodatečně stabilizovat již existující objekt, jehož chování ukázalo potřebu zásahu do základového prostředí.
Samotné tryskové injektáži předcházejí diamantové jádrové předvrty o průměru 250 mm. Ty jsme prováděli skrze podlahovou konstrukci a následně železobetonovou desku.
Používá se mokré diamantové vrtání bez příklepu, což umožňuje kontrolovaný průchod stávající konstrukcí, potažmo výztuží, bez zbytečného dynamického namáhání okolního betonu. Teprve po vyčištění a přípravě otvoru nastupuje vrtná souprava pro samotnou tryskovou injektáž.
Tento přípravný krok je důležitý zejména proto, že poloha každého vrtu musí odpovídat realizační dokumentaci a skutečnému uspořádání základových konstrukcí.
Pro realizaci byla s ohledem na prostorové podmínky a geologii zvolena jednofázová technologie R1.
Princip spočívá v tom, že při řízeném vytahování vrtné kolony vysokotlaký paprsek rozrušuje okolní zeminu a současně ji promísí s cementovou injekční směsí. Po zatvrdnutí tak vzniká pilíř zlepšené zeminy, který se zapojuje do přenosu zatížení stávajícího základu.
Výchozí parametry provádění jsou:
Nutno podotknout, že tyto hodnoty nejsou samoúčelně „pevné“. Konečné nastavení se upravuje podle skutečné geologie a podle chování injektáže při realizaci.
Jednotlivé prvky se provádějí v režimu primárních a sekundárních pilířů. Sekundární pilíře následují nejdříve po technologické přestávce 24 hodin.
Důvod je prostý: při tryskové injektáži se do základového prostředí vnáší značná energie i množství směsi, a příliš rychlé provádění sousedních prvků by mohlo nepříznivě ovlivnit čerstvě vytvořený pilíř, neřkuli lokálně změnit chování zeminy v jeho okolí.
U sanačního zásahu pod stávajícím objektem je geometrie jednotlivých prvků zásadní.
Kontroluje se proto:
Půdorysná tolerance návrtného bodu je stanovena na ±100 mm, maximální odchylka sklonu vrtání na ±2°. Každý vrt je současně evidován v provozním protokolu.
Samotná geometrie pilíře je pouze jedna část výsledku. Stejně důležitá je kvalita injekční směsi.
Kontrolní zkušební plán požaduje mimo jiné výslednou pevnost minimálně:
15 MPa po 28 dnech.
Vzorky se proto průběžně odebírají a následně zkoušejí v tlaku. Sleduje se rovněž objemová hmotnost směsi a její stabilita.
Výhodou tryskové injektáže je možnost zasáhnout do základového prostředí bez rozsáhlého odkrytí stávajících základů. To je u existujících staveb značná výhoda.
Limitem je naopak citlivost technologie na skutečné geologické poměry a nutnost velmi dobře kontrolovat postup prací. Otázkou jest vždy také reakce samotné konstrukce.
Proto je u podobných zásahů vhodné sledovat vývoj sedání geodeticky před realizací, během prací i po jejich dokončení. Právě monitoring umožní ověřit, zda se pohyb konstrukce skutečně stabilizoval.
Na Orlové tak nejde pouze o provedení několika desítek vrtů. Smyslem celé technologie je obnovit spolehlivý přenos zatížení mezi stávající konstrukcí a podložím a omezit další deformace dotčené části parkovacího domu.
