Mikropilota je štíhlý stavební prvek v základové půdě o průměru menším než 300mm a slouží pro přenášení tahových i tlakových účinků zatížení od konstrukce nebo od zemního tlaku. Používá se v případech zakládání objektů ve stavebně omezených prostorách, při rekonstrukcích objektů a jejich založení, podchycení stávajících základů objektů či při zajištění ražeb podzemních děl. Mikropilota sestává ze tří částí: hlavy, která přebírá zatížení od stavební konstrukce, dříku, který prochází obvykle neúnosnými vrstvami a kořene, který je injektáží vetknut do okolní horniny a předává jí zatížení od stavebního objektu. Výztuž mikropiloty nejčastěji tvoří sestava z dílů ocelových trubek, jedná se pak o tzv. trubkové mikropiloty (70/12 mm; 89/10mm; 108/16 mm, atd), spojených šroubovanými spojníky. Díly v kořenové části jsou pro možnost injektáže opatřeny perforací, případně se do vrtu k mikropilotě přiloží ještě injekční trubka. Mikropiloty může být tvořena též armokošem z prutů stavební oceli, např. 3–5x ø 32.
Mikropilota se provádí vrtáním zapaženého nebo nezapaženého vrtu, který je vyplněn aktivovanou cementovou směsí. Kořenová část se obvykle injektuje vzestupným způsobem pomocí dvojitého obturátoru, umožňujícího vícenásobnou řízenou injektáž. Mikropiloty mohou být opatřeny tlakovými nebo tahovými ocelovými hlavami, případně šroubovicí z prutu betonářské oceli pro zajištění spolehlivého spolupůsobení konstrukce a MP.